HDCP (High-bandwidth Digital Content Protection) – ochrana digitálního obsahu

První verze HDCP byla vyvinutá firmami Intel a Silicon Image v roce 2000. Hlavním předpokladem mechanismu HDCP je ochrana přenášeného digitálního signálu. Tato technologie znemožňuje tvorbu neautorizovaných kopií ve vysokém rozlišení, proto jí používají velké mediální koncerny.

Technologie HDCP je právně chráněna. Každý výrobce zařízení vybavených HDCP na ně musí mít licenci, což se pojí s hrazením speciálního poplatku. Kromě toho musí takovéto zařízení splňovat celou řadu shora kladených nároků. Na příklad nemůže být možné kopírovat přehrávaný materiál. Každé zařízení označené logem HD Ready musí být shodné se standardem ochrany dat HDCP. Oblíbená zařízení, v nichž se používá tento systém zabezpečení, jsou Blu-Ray přehrávače a televizní settop boxy. Pokus o sledování filmu na zařízení, které nespolupracuje se standardem HDCP, končí nezdarem nebo následuje výrazné zhoršení kvality přehrávaného materiálu.

Samotný proces šifrování toku dat je dosti komplikovaný a, obecně řešeno, spočívá ve srovnání a výměně bezpečnostních klíčů mezi spolupracujícími zařízeními. Každé takovéto zařízení má unikátní soubor 40 klíčů a také jeden hlavní klíč, kterému se říká KSV, vytvořený pro konkrétní soustavu. Během verifikace zařízení si tyto vyměňují hlavní klíče (KSV) a sčítají ostatní klíče, přičemž porovnávají hodnoty příslušných bitů. Pokud je na obou zařízeních výsledek shodný, je navázáno šifrované spojení s pomocí výše uvedených klíčů. Šifrování signálu probíhá tokově a kóduje se každý pixel.

Jak sady 56bitových klíčů, tak i 20bitové klíče KSV, které jsou uloženy v zařízeních výrobci, jsou důvěrné. Jejich prozrazení sebou může nést právní důsledky. Kromě toho je, pokud dojde k prozrazení klíčů z daného zařízení, jeho hlavní klíč KSV umístěn na seznam zneplatnění. Tento seznam je průběžně aktualizován a je umístěn na nových discích s materiálem vysokého rozlišení.