TopTechnický slovníkDetekce pohybu

Detekce pohybu

Detekce pohybu je odhalení změny scenérie nad definovanou hodnotu.

 

Lze ji provádět programově s pomocí digitálního zapisovače, který je vybaven takovouto funkcí, nebo s pomocí pohybového senzoru. Každý druh má své přednosti a nedostatky. Následkem detekování pohybu může být poplach nebo zahájení nahrávání na rekordéru. Programová detekce umožňuje vytyčení oblastí, v nichž má probíhat. Lze přesně určit (pokud to software umožňuje) zóny citlivé na změny. Je také možná regulace citlivosti a prahu spuštění. Po detekování pohybu zapisovač zahajuje nahrávání.

 

Existuje celém spektrum pokročilých druhů detekce pohybu, např.:

  • detekce překročení linie – umožňuje detekci objektů překračujících vytyčenou virtuální linii, její překročení lze nakonfigurovat v závislosti na stanoveném směru překročení;
  • detekce vniknutí – umožňuje detekci objektů vstupujících do vytyčené chráněné virtuální zóny;
  • detekce opuštění oblasti– umožňuje detekci objektů opouštějících vytyčenou chráněnou virtuální zónu;
  • detekce bezúčelného pobytu – umožňuje detekci bezúčelného pobytu osob ve virtuální oblasti nad stanovený čas, např. pokud nakonfigurujeme čas pobytu na 5 s, spustí se poplach, pokud se někdo zdržuje ve vyznačené oblasti déle než 5 s;
  • detekce shromáždění lidí – umožňuje detekci přítomnosti lidí v předem vytyčené oblasti;
  • detekce rychlého pohybu – umožňuje detekci rychle se pohybujících objektů; regulováním citlivosti určujeme rychlost, při níž je spuštěn poplach;
  • detekce parkování;
  • detekce zanechaného objektu;
  • detekce odstranění objektu;
  • detekce změny scény;
  • detekce zakrytí kamery;
  • jiné.

     

    		•

    Existuje také možnost nahrání události před detekováním pohybu. Je to možné, pokud zapisovač trvale zaznamenává po zadaný čas ve smyčce, a když je detekován pohyb, pokračuje v záznamu a zanechává na nosiči materiál z doby před událostí. Nedostatkem tohoto řešení je zatížení zapisovače (musí neustále pracovat – jako při běžném záznamu). Ovšem nepochybnou předností je to, že nepřijdeme o informace o tom, co se stalo těsně před detekcí pohybu.

     

    Jiný problém představují falešné poplachy. Vznikají, když systém detekuje pohyb, který není z hlediska uživatele podstatný. Na příklad sněží, prochází kočka nebo dokonce dojde k šumu slabě osvícené kamery. Moderní algoritmy detekce pohybu jsou schopny odlišit např. člověka a auto a spustit poplach jen, když je detekován definovaný tvar objektu.

     

    Omezením programové detekce je osvětlení. Spíše jeho nedostatek. K odhalení pohybu je zapotřebí obraz, nejlépe bez šumů. V případě chybějícího osvětlení, nebo pokud není dostatečné, bude obraz tmavý nebo narušený šumy. V takovýchto případech nebudou algoritmy detekce pohybu správně fungovat. Pak je nutné postarat se o správné osvětlení nebo použít pasivní pohybový senzor analyzující infračervené spektrum, tzv. PIR.

     

    Každé těleso nad absolutní nulou emituje záření z infračerveného spektra. Lidské oko to nevidí. Existují ale zařízení – infračervené detektory, které jsou schopny tuto vlnu a její změny zachycovat. Mohou pracovat v naprosté tmě nebo za plného osvětlení. Jejich nedostatkem je, že nelze precizně vytyčit zónu detekce pohybu. Jejich činnost zasahuje určitou oblast. V tomto případě nelze přesně definovat zóny pohybu, tvar objektu. Existují PIR čidla, která dokáží rozeznat velikost objektu. Nemusí reagovat na zvířata. Bohužel, pravděpodobnost chyby je poměrně vysoká.